Povídky na přání: Zde


17. kapitola - To není pravda (Katrin)/18. kapitola - Dort (Katrin+Lukáš)

20. května 2015 v 14:38 | Nancy |  Rozdílně stejní
Dneska jsem přidala dvě kapitoly do článku, protože ta jedna je moc krátká :)

Celý den si s Lukášem o přestávky povídáme. Zjistila jsem, že není vůbec špatný a že se opravdu změnil. Nevím, jak se mohl takhle rychle stihnout změnit, ale je to tak. Doufám, že se to nevrátí do starých kolejích.
Konečně jdeme na oběd. Zamířím ke stolu, kde vždycky sedím. Většinou sedím sama. No spíš vždycky. Sednu si zády k lidem a pustím se do jídla.
,,Můžu?" ozve se za mnou. Polekaně se otočím a zůstanu civět na Lukáše, který stojí za mnou a upřeně se na mě dívá.
,,Proč by jsi nemohl," odpovím. ,,Ale nemusíš jestli nechceš, aby tvoji kámoši nebyli naštvaní."
,,O tom pochybuju," zahučí a sedne si vedle mě. Nic neříkám a vrátím se k jídlu. Lukáš po mě sem tam koukne a usměje se. Jsem z toho celá nesvá, ale snažím se to ignorovat.
Po jídle jdeme ke skřínkám a už z dálky slyšíme hlasitý smích. Zamrazí mě v zádech. Ten smích bych poznala všude. Tomáš a to druhý musí být Martin. Podívám se na Lukáše a ten dělá, že nic neslyší.
Každý jdeme ke své skřínce. On jí má vedle kluků a jen, co tam přijde, tak smích přestane. Slyším, jak se o něčem dohadují. Nedá mi to, tak se rychle obleču a jdu blíž.
,,Cože? To není vůbec pravda. Vždyť ti nic neudělala," řekne naštvaně Lukáš.
,,Jo, jasně. Můžeš mi říct, proč bych jí jinak mlátil, kdyby se na mě nevrhla?" řekne Tomáš. Mám chuť tam jít a vlepit mu facku, ale udržím se.
,,Víš co, mysli si co chceš!" řekne Lukáš. Práskne do skřínky a slyším jeho kroky, jak se ke mně blíží jeho kroky. Chtěla bych rychle vypadnou, aby mě nepodezíral, že jsem poslouchala, i když jsem to vlastně dělala.
,,Kolik jsi toho slyšela?" ozve se za mnou hlas. Ztuhnu a zrudnu. ,,Řekneš mi to venku, jo?" šeptne mi do ucha. Jenom přikývnu a pospíchám ven.
,,Tak povídej," řekne Lukáš a já mu řeknu, co jsem slyšela. Chvíli mlčí a pak se zeptá: ,,A je to pravda. Vrhla jsi se na něj ty a pak jsi si to rozmyslela?"
,,Ne! Jak tě to mohlo vůbec napadnout," řeknu trochu naštvaně. Jak ho to mohlo sakra napadnou!
,,Já...chtěl jsem se jenom ujistit. Promiň," řekne a kouká se všude kolem, jen ne na mě.
,,To je dobrý, tak už pojď," řeknu a trochu do něj strčím. ,,Teda pokud chceš jít se mnou."
,,Že se vůbec ptáš," řekne a usměje se.
........................
Lukáš
Doma sebou hodím na postel a přemýšlím o dnešku. Jsem rád, že jsme s Katrin kamarádi. Hrozně mě, ale štve, že Martin věří Tomášovi a ne mně. Jak mu může věřit, že Katrin na něj vyjela a pak si to rozmyslela. Jak si to může myslet po tom všem. I já se divím toho, že na mě vůbec promluví a že chce být dokonce kamarádka. Je mi ale líto, že jsme přišel o kamarády, ale Tomáše bych za kamaráda už nechtěl.
Štve mě všechno, co se stalo, ale bohužel se to nedá vrátit.
,,Lukáši, pojď sem. Potřebuju pomoc," ozve se ze zdola táta. Neochotně se zvednu a zahučím, že už jdu. Ach jo, co zas chce? Sejdu schody a zamířím do kuchyně, kde táta...peče?! Táta nikdy nepekl a ani nevařil, tak jsem celkem překvapený.
,,Co potřebuješ?" zeptám se nechápavě a rozhlížím se po svinčíku, co je všude okolo.
,,Dneska máme s mamkou výročí od svatby a chtěl bych jí upéct dort a vzít jí pak na večeři, ale s tím dortem si vůbec nevím rady, a tak jsem myslel, že mi pomůžeš," řekne a kouká na mě s obličejem celým od mouky. Musím se začít smát a pak řeknu: ,,Myslím, že ti moc nepomůžu, protože na tom budu stejně jako ty, ale zkusím zavolat kamarádce, jestli by nám nepřišla pomoc."
,,Kamarádce?" řekne táta a šibalsky se usměje.
,,Ano kamarádce," řeknu a odejdu do pokoje zavolat Katrin. Ještě, že jsme si dneska vyměnili čísla.
,,Halo?" ozve se z mobilu.
,,Ehm...Ahoj Katrin, prosim tě, umíš péct?" zeptám se opatrně.
,,Jo, umím. Proč se ptáš?"
,,Ale táta se zbláznil a chce upéct mamce dort k výročí a je bezradný stejně jako já, tak jsem se chtěl jenom zeptat, jestli by jsi nám nepomohla," řeknu a usměju se, i když to nevidí.
,,No...," zaváhá. ,,Tak dobře. Kde bydlíš?" Jujky, to mi vůbec nedošlo, že to neví.
,,Půjdu ti naproti. Sejdeme se u parku, když se jde ze školy, ano?"
,,Tak dobře. Za chvíli tam budu," řekne a zavěsí.
Jdu za tátou do kuchyně a řeknu tátovi: ,,Je to domluvený. Přijde, ale musím jí jít na proti, protože tu ještě nikdy nebyla a ty to tu zatím ukliď. Táta se zasměje a začne stírat mouku z kuchyňské linky.
Jdu si obléct bundu a obout boty a vezmu si klíče. Zabouchnu dveře a pospíchám za Katrin.
Katrin
Před chvílí mi volal Lukáš, jestli bych mu nemohla pomoc upéct dort. Nejdřív jsem se lekla toho, co chce, ale když jde jenom o pečení, tak to je v pohodě. Miluju pečení.
Mamka mi dovolí jít hned, protože je ráda, že jsem si našla konečně kamaráda...Kdyby jenom věděla jak.
Lukáš už stojí na domluveném místě, když tam přijdu. Pozdravíme se a v tichosti jdu vedle něj. Je mi to tu hrozně povědomé a pak mi to dojde.
,,Tady jsem už jednou byla," vypadne ze mě. ,,Minulé úterý. Běžela jsem se potom, co Tomáš...," zlomí se mi hlas.
,,Já vím. Viděl jsem tě," přizná se a já si vzpomenu na postavu, co jsem viděla.
,,Tak jsem se nespletla. Byl jsi to," řeknu.
,,A já si myslel, že sis mě nevšimla," řekne a usměje se.
,,Nevšimla bych si, ale prozradili tě oči," řeknu a usměju se.
,,Jo...no, co jsi na nich viděla?" zeptá se trochu nesměle. Zdá se mi to, nebo se stydí?
,,Nic zvláštního," odpovím a on se usměje. ,,Lukáši, ty něco tajíš. Vyklop to nebo nezavřu pusu!"
,,A nebudeš se mi smát?" odpoví. Zakývám hlavou, že ne a on se zhluboka nadechne. ,,Brečel jsem."
,,Za to se přece nemusíš stydět. Každý někdy brečí," řeknu a dodám: ,,Jestli ti nevadí, že se prám, tak proč jsi brečel?"
,,Kvůli tátovi. Bylo to ten den, co mi máma řekla, že se vrátí a já to nemohl překousnout," řekne a podívá se na mě. ,,Vím, co si myslíš. Najednou mu chci pomáhat a je mi jedno, že tu je. Víš, chová se jinak, ale pořád mu moc nevěřím, ale chci mu dát šanci, tak jako ty mně.
V to chvíli mi je jedno, co si o mě pomyslí a obejmu ho.
Lukáš
Tak tohle jsem nečekal. Právě jsem Katrin řekl, co si myslím o tátovi a ona mě obejme. Opatrně jí přitisknu k sobě a užívám si té chvíle, jak nejvíc to jde. Tohle mi dělat neměla! Teď mi je ještě víc líto, že jsme jen přátelé.
,,Co to bylo?" zeptám se, když mě pustí.
,,Co asi? Kamarádské obětí, ne?" odpoví a usměje se, ale všimnu si, že se trochu červená. Zasměju se a odemknu branku u plotu a pak dveře.
,,Vítej u mě doma," řeknu a pustím jí dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Makkakonka Makkakonka | Web | 21. května 2015 v 14:25 | Reagovat

Pěkné dvě kapitoly, ostatně jako vždy :D
Je super, že se tak spřátelili..
Zajímalo by mě, jestli se Lukášův táta změnil doopravdy. Ale Lukášův názor bych sdílela..
Doufám, že ti Lukáš s Katrin brzy pochopí, co mezi nimi doopravdy je :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama