Povídky na přání: Zde


15. kapitola - Promiň (Lukáš)

7. května 2015 v 15:04 | Nancy |  Rozdílně stejní

Katrin odešla dřív, než jsem jí stačil cokoliv říct. Celou výtvarku jsem přemýšlel nad tím, že se jí omluvím. Škoda, tak třeba příště. Přehodím si tašku na ramena a jdu ven. Všimnu si, jak za rohem mizí Katrin i s Tomášem. Vypadá to, že se jí moc nechce. Nedá mi to a tak jdu za nimi.
Zmizeli mi z očí dřív, než jsem je stačil dohnat, ale asi vím kam šli. Vydám se k uličce, která se za poslední domu stala jednou z mích nejnenáviděnějších míst v okolí.
Potichu se přiblížím a nahlédnu za roh. Zase se líbají. Zastrčím hlavu zase zpátky, ale něco mi tom nehraje. Katrin vypadala, že ho chce odstrčit, ale spíš se pletu. Jdu pomalu zpátky. Najednou uslyším jak Katrin něco křičí a jdu hned zase blíž.
,,....nech mě už být prosím. Já už nemůžu. Radši mě zbij, i to snad bude lepší, než ty tvoje šmátravý ruce a líbání. Všechno bude lepší," zakřičí na něj. Co to sakra říká? To nemyslí vážně.
,,Katrin ty jsi vážně mrcha debilní," řekne a vystartuje po ní. Vrazí jí pěstí a to už to nevydrřím. Vyběhnu do uličky a odtáhnu ho od ní a snažím se ho udržet. Katrin se zatím odsune pryč.
,,Tak ty nás sleduješ, jo? To jsi se teda snížil kamaráde. Měl jsem pravdu. Na tý krávě ti záleží. Nejde si toho nevšimnou. Zvlášť, když se s tebou bavím, už od školky," řekne Tomáš a zasměje se. Vyškubne se mi a stoupne si naproti mně.
,,Ty už i kamaráde neříkej. Vždycky jsem věděl, že se k holkám neumíš chovat, ale že se takhle snížíš...to bych vážně nečekal," řeknu a sleduju každý jeho krok.
,,Ty máš co říkat. Nebyl jsi to ty, kdo jí chtěl zničit? Pak se s ní najednou dáš do řeči, jako by jste se znali bůhví, jak dlouho. To ty jsi tu ta svině," řekne a já se držím abych mu jednu nevrazil. ,,Když teď dovolíš, tak si s Katrin potřebujeme něco vyřídit." Strčí do mě a jde k ní. Chytí jí za ruku a vytáhne jí za ruku nahoru. Katrin brečí a přivírá oči. Začne potichu šeptat: ,,Prosím, nech mě už být. Nech mě prosím."
,,Zmlkni už konečně," řekne Tomáš a dá jí facku. To už je na mě moc. Odtrhnu ho od ní a dám mu pěstí do nosu. Začneme se prát. Ani nevím, kam a kolikrát jsem ho praštil, ani nevím, co on udělal mě. Bolest vůbec nevnímám, jen se ho snažím nějak přeprat.
Konečně leží na zemi. Rychle h přišlápnu a podívám se na něj. Tohle jsem mu vážně udělal? Z nosu mu srčí krev, má roztrhlý ret a obočí. Možná, že vypadám podobně, ale to mi je momentálně jedno.
,,Vypadni odsud a už nech Katrin na pokoji. Jo a už nejsme kamarádi," řeknu a pustím ho. Postaví se na nohy a odšourá se pryč.
Dojdu ke Katrina sesunu se vedle ní na zem. Rozhlédnu se okolo. Na sněhu leží kapky krve a všude je udupaný sníh. To je to poslední, co mě trápí.
Obejmu Katrin a přitisknu jí k sobě, co nejblíž. ,,Neboj se. To bude dobrý. Už ti nic neudělá. Hlavně se uklidni a řekni mi, co se mezi vámi stalo," řeknu konejšivě. Na jazyku cítím chuť krve, ale je mi to jedno. Chci vědět, co se tu sakra děje.
Chvíli ještě brečí a pak se na mě podívá. Vezme do ruky kapesník a začne mi otírat ret. Tak proto jí cítím, až na jazyku.
,,Potřebuješ to ošetřit. Pojď bydlím kousek odtud a naši přijedou, až večer, tak se nebudou vyptávat na to, co se stalo," řekne a zvedne se. Rychle se zvednu taky a ona jde jako první. Hned jí dohoním a jdu vedle ní. Celou dobu mlčíme a já se divím, že mi chce pomoc, když já jsem jí nechal zmlácenou vždycky být.
Zavede mě do obýváku a řekne mi, ať si sednu na gauč, že dojde pro mokrý ručník a odejde. Za chvilku se zpátky a ručník mi přitiskne na tvář. Usměju se na ní a ona si sedne vedle mě.
,,Řekneš mi teda, co se mezi vámi stalo?" zeptám se znova v naději, že to konečně vyklopí.Smutně se usměje a spustí: ,,Víš jak jsi mě našel minulé pondělí v tom parku?" řekne a já přikývnu. "Tak tam mě políbil poprvé, ale já jsem nechtěla. Tak mi jednu vrazil. V úterý to udělal znova a začal mi vyhrožovat, že mě zmlátí. Nechtěla jsem rodičům přidělávat starosti, tak jsem se o snažila vydržet, i když to bylo těžký. Víš, já...ehm...jsem nikdy předtím kluka neměla a kvůli němu mám z toho ještě větší strach. Bojím se, že kvůli němu nepoznám, jaké to je mít někoho rád. Prostě všechno zkazil."
,,Katrin, to je mi vážně líto. Kdybych se včera pořádně díval, mohl jsem ho zmlátit už včera. Já jsem takovej blbec. Kdybych si nikdy nezačal s tou blbou hrou, nikdy by se to nestalo," řeknu a znova jí obejmu. Nechá se a rozbrečí se mi na rameno.
,,Ty jsi si se mno chtěl hrát jako s ostatníma holkama, co? Ale já jsem ti to nedovolila, že jo?" zeptá se po chvíli.
,,Ne. Hned první den jsem věděl, že jsi jiná, než ostatní a já jsem prostě měl jen další plán na hru. Nenávidím se za to. Za to, co jsem udělal tobě, i holkám před tebou. Ne, že bych s nimi něco měl, ale ublížil jsem jim. Vím to," řeknu a také mi začnou slzet oči. ,,Byl jsem opravdu vůl a je mi to moc líto. Moc se ti omlouvám."
Chvíli nic neříká a pak zvedne oči a podívá se na mě. ,,Můžu se tě na něco zeptat?"
,,Jasně, že můžeš," řeknu a jsem rozhodnutý, že jí na všechno odpovím pravdivě, i kdyby mě měla za to nenávidět.
,,Proč si to všechno dělal a proč jsi se najednou změnil."
Začal jsem jí vyprávět o tom, jak mě štval život kvůli tátovi. Bavilo mě, ubližovat ostatním, protože jsem se pak cítil líp. O tátovi jsem jí řekl všechno, i to, že se vrátil a že nechci být jako on. Svěřil jsem se jí se vším, co jsem nikomu neřekl a cítil jsem se o dost líp, i kvůli tomu, že jsem věděl, že u ní to bude v bezpečí.
,,,Promiň, že jsem tě nazvala namyšleným blbečkem," řekne po chvíli ticha.
,,Za to se neomlouvej. Je to pravda jsem namyšlenej blb. Možná mě měl Tomáš zmlátit ještě víc. Zasloužil bych si to. Moc mě mrzí, to co jsem ti provedl, kdyby se dal čas vrátit, tak bych to udělal. Promiň," řeknu a zadívám se jí do očí. Ona udělá to samé.
,,Možná si byl namyšlenej blbeček, ale už nejsi," řekne a já dostanu chuť jí políbit a taky to udělám. Nejdřív s jen dotknu lehce jejích rtů a když se neodtáhne, tak jí políbím víc. Začne mě také líbat, i když váhavě. Cítím mezi polibky slanou chuť od jejích slz. Co jsem to zas udělal? Tohle jsem už přehnal, před chvílí mi řekne, že nikdy nikoho neměla a že kvůli Tomášovi to ani teď nezvládne a že má strach. Jsem vážně vůl. Odtáhnu se od ní a pohlédnu jí do očí. Koulí se z nich jedna slza větší než druhá.
,,Promiň já jsem nechtěl," řeknu tiše a sluduju, co udělá.
,,Neomlouvej se. Můžu za to i já," řekne a nepřestává brečet.
,,Budeme dělat, že se nic nestalo?" řeknu. Ona jen přikývne a já se zvednu. ,,Dobře. Tak já už půjdu a děkuju za všechno." Vyjdu ven ze dveří a zamířím domů. Popravdě jsem nechtěl dělat , že se nic nestalo. Když jsem jí viděl dneska s Tomášem a viděl , jak se k ní chová, musel jsem jí bránit. Konečně jsem si dokázal přiznat, že jí mám rád. Jenže ona mě nikdy mít ráda nebude. Ne po tom všem. Proč jsem jí jen políbil. Teď to bude pro mě ještě těžší a pro ní možná taky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | Web | 7. května 2015 v 15:41 | Reagovat

Konečně to Lukáš zjistil :) Myslím si a doufám, že si Katrin s Lukášem k sobě nějak najdou cestu :) Dokonalá kapitola :3

2 Makkakonka Makkakonka | Web | 11. května 2015 v 14:59 | Reagovat

Je super, že si to Lukáš konečně přiznal. Z jeho strany jsi dobře popsala rozbor emocí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama