Povídky na přání: Zde


6.kapitola - Sklep

3. března 2015 v 15:21 | Nancy |  Krvavá pomsta



Alice se na mě podívá a přitrouble se usměje. ,,Našla jsem v pokoji za oknem lísteček a na něm bylo napsáno, že se se mnou chce sejít kamarádka u lesa, že mi musí něco ukázat. Bála jsem se, ale jsme nejlepší kamarádky, takže jsem šla."
,,A to ti nepřišlo zvláštní to písmo?" zeptám se. Nějak mi to nesedělo. Tohle Krváci nikdy nedělali a jestli začnou, tak se máme na co těšit.
,,No, vlastně trochu jo, ale v tu chvíli jsem to neřešila. Prostě jsem šla," řekne a začervená se.
,,Tak to nám budeš muset slíbit, že už to dělat nebudeš, ano?" řekne po chvilce Nicholas.
,,Slibuju, teď už večer nepůjdu nikam," slíbí a zavře oči. Za chvíli se ozve pravidelné oddechování.

Dojdeme k vesnici a vidíme, jak lidí koukají vystrašeně z oken. Vůbec se jim nedivím, protože jsme špinavý a cestujeme večer, kdy jsou všichni zalezlí ve svých domovech.
Alice se probudila a ukázala nám kde bydlí. Zaklepu na dveře a ozve se křik, ať vypadneme, že nic nemají a ať je necháme na pokoji.
,,Mami, to jsem já," řekne Alice a znova zaklepe. Malinko se pootevřou dveře a vykouknou něčí velké modré oči. Jen co spatří Alici, tak se rozzáří a dveře se rozrazí. Obejme jí a vtáhne jí dovnitř. Podívá se na nás a jen co si nás pořádně prohlédne, tak se zděsí a zabouchne nám dveře před nosem. Unavená se svezu zády po dveřích, skrčím kolena a hlavou se o ně opřu.
,,No tak," řekne Nicholas. ,,Pojď půjdeme dál, tady se nás, teda mě lidé bojí."
,,Já už nemůžu. Potřebuju si na chvíli odpočinou," zahučím a ani se nehnu.
,,No tak stávej. Koukni se, jak na nás lidé koukají." Zvednu oči a vidím lidi v oknech, jak nás sledují. Začnu se zvedat, až se opřu o tu ruku a zakřičím bolestí. Nicholas ke mě přiskočí a podívá se na ní.
,,Sakra, tohle je vážně zlomený. Ty Krváčí potvory mě už štvou. Počkej tady najdu něco, čím by to šlo zavázat."
,,Počkej půjdu s tebou. Já tady sama nebudu," řeknu a rozhlédnu se kolem. Lidé jsou pořád v oknech a sledují nás. Vůbec se mi to nelíbí.
,,Ne, počkáš tady. Nepůjdu nikam daleko," řekne rozhodně a jde pryč. Schoulím se do klubíčka a zaposlouchám se. Z domu kam zmizela Alice se ozývají hlasy.
,,Mami, ale oni mě zachránili. Nejsou zlý!" říká a pláče. Nechápu to. Vždyť nás zná jen chvíli a navíc Nicholas je Krvák. Neměla by nás bránit. Nemá to cenu.
,,Ale Zlatíčku, já to chápu, jenže ten kluk je Krvák a já ho tu nechci!" zakřičí někdo, zřejmě její máma.
,,A už jsem ti říkala, že on není nebezpečný. Nebýt jeho, tak bych nepřežila a ani ta holka by nepřežila."
,,To pořád nic neznamená. Je to Krvák a hotovo!" řekne rozhodně.
,,To mi je jedno. Víš co, tak já půjdu za nimi a pomůžu jim," řekne Alice a ozve se prásknutí dveří.
,,Nikam nepůjde! Zůstaneš tady!"
,,Nemůžeš mi v tom zabránit. Já jim chci pomoct. Dlužím jim to." Jen co to dořekne, tak se otevřou dveře a nich stojí celá rozlobená.
,,Kde je Nick?" zeptá se a sedne si vedle mě.
,,Šel něco sehnat na obvázání mojí ruky. Jak jsi mu to řekla?" zeptám se, protože se mi to líbí.
,,Nick. My si tu říkáme zkratkami nebo přezdívkami. Tobě bych zase říkala Elli."
,,Aha, ale musím říct, že se mi to líbí," řeknu a usměju se. ,,Měla jsem kamaráda Michaela a tomu jsme říkali zase Miky. Byli jsme velký kamarádi, ale po tom co naší vesnici napadli, tak jsem ho neviděla. Asi zemřel jako ostatní, ale kdybych věděla, že žije, tak bych ho zachránila I za cenu vlastního života." Podívám se do dálky a cítím, jak mi po tváři teče slza. Zaleskou se něčí oči a objeví se Nicholas. Vidím na něm, že se něco stalo, ale když se zeptám, tak jen řekne že nic.
Podívá se na Alici a zeptá se, co tu dělá. Všechno mu poví a on se jen zamračí a ustaraně řekne: ,,Nemáš si kvůli nám dělat problémy. Radši půjdeme nebo aspoň já," koukne po mně nabroušeně. Sakra, co se mu stalo?
,,Ne zůstaň tu. Nechci aby jste šli pryč. Já....já se bojím. Co když tu je ještě nějaký Krvák. Vždyť většinou chodí ve skupinách, než po jednom a já se bojím, že tu pořád je a číhá na nás," řekne a do očí je jí zase začnou drát slzy.
,,Ráda bych zůstala, ale musíme najít nějaký úkryt. Nik nemůže na slunce a já o něj nechci přijít," řeknu a kouknu na něj. Ten jen odvrátí zrak a něco si zamumlá. Najednou se otevřou dveře a objeví se v nich Alicina mamka a usměje se.
,,Moc se omlouvám, že jsem poslouchala za dveřmi, ale bála jsem se o Alici. Pořád vám moc nevěřím, ale už z vás nemám takový strach, takže kdyby jste chtěli můžete jít k nám a zůstat přes den ve sklepě," řekne a je na ní znát, že se jí moc nechce.
,,Děkujeme, ale to není nutné. Půjdeme dál," řeknu, ale Alice začne prosit, aby jsme tam zůstali.
,,No tak dobře," kouknu na Nika a ten jen pokrčí rameny. Jdeme teda dál.
Alice mě zavede do koupelny, kde se opláchnu a konečně vypadám zase jako člověk. Nick mezitím stojí jako solný sloup u na hodně a čeká na mě. Sám se nemůže umýt, ale je čistý. Krváci mají tu výhodu, že až na krev z nich všechna špína opadá.
Alice nás zavede do sklepa a dá nám tam deky, vodu, něco k jídlu a pár svíček.
,,Děkujeme moc. Kdyby se něco dělo a nebylo ještě slunce, tak nás klidně zavolej," řeknu a dám jí pusu na čelo. Rozeběhne se po schodech nahoru a my tu zůstaneme sami.
Nicholas se na mě podívá a hned se otočí. Vezme si deku a jde si sednout do rohu.
,,No tak Nicku, co ti je?" řeknu a přisednu si k němu. Trochu si ode mě odsedne a ani se mě nepodívá, jen odsekne: ,,Nic, už jsem ti to říkal."
,,Fajn, tak si buď uražený," řeknu a jdu od něj. Na druhé straně sklepa se válí několik prázdných beden. Vezmu jednu a postavím na ní svíčku, kterou zapálím. Je tu chladnu a začíná mi být zima. Vezmu si druhou deku a zabalím se do ní. Je mi o něco tepleji, ale zima mi je pořád. Ruce si nahřívám nad plamínkem a zavřu na chvíli oči. Stejně jako vždycky, když to udělám, tak se mi před očima objeví obrázky minulosti.Cítím, jak mi po tvářích stékají slzy. Už zase. Jenže teď si připadám ještě opuštěnější, než kdy před tím. Nicholasovi něco přelítlo přes nos o chová se jako pitomec.
Najednou mi něco dopadne a záda. Zvednu oči a vidím Nicka, jak na mě kouká a hned odvrátí zrak.
,,Já jí nepotřebuju a tobě je zima, jak vidím," řekne a zacuká mu v koutcích.
,,Děkuju," zašeptám a trochu se odsunu, aby si mohl sednout vedle mě. ,,Víš jak jsem ráda, že jsem tě potkala?"
,,Ne tolik jako kdybych byl Miky," zahučí skoro neslyšně. Tak odtud vítr vane.
,,Ty jsi to slyšel, co?" zeptám se, i když znám odpověď.
,,Jo slyšel," řekne a kouká do plamínku svíčky. ,,Víš byl jsem naštvaný, že na něj tolik myslíš, i když jsem s tebou já, ale pak jsem si uvědomil, že se moc dlouho neznáme a navíc já jsem tohle."
,,Tak jsem to ale nemyslela. Miky je pro mě něco jako rodina, něco jako můj bratr. Ty by jsi za svojí rodinu dal taky život, ne?" zeptám se.
,,Máš pravdu, dal," řekne a podívá se na mě: ,,Dal bych ho i za tebe."
,,To já taky," řeknu a opřu se mu hlavou o rameno. On si položí hlavu na mojí a v tichosti sledujeme plamínek svíčky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 3. března 2015 v 17:56 | Reagovat

Jáj, tak to je hezké.. on žárlí :D
Tenhle příběh mě baví :) Až na pár překlepů je to super!! :)
jsem zvědavá, jak to bude dál :)
Je fajn, že je ta maminka pustila dovnitř :)

2 Snapeova Snapeova | Web | 7. března 2015 v 19:11 | Reagovat

Uniklo mi, jestli udělala něco s tou rukou. Říkám si, jestli nežárlí moc brzy, ale jinak pěkná kapitola.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama