Povídky na přání: Zde


6.kapitola

9. března 2015 v 14:42 | Nancy |  Rozdílně stejní
Jak jsem říkala, chytla ě psací nálada, proto tu máte další kapitolu. Snad se na mě moc nezlobíte.


Nevím, co mě to minulí týden popadlo, ale chtěl jsem jí ukázat, že jsem něco víc než ona a že si se mnou nemá co zahrávat. Celý týden musel být pro ní peklem, když se ke všichni přidali. Nikdy bych nečekal, jak můžu ovlivnit lidi. Je vidět, kdo je tady ten nejlepší a ona by to měla konečně pochopit.

Řekl jsem klukům, že se chci dneska projít sám, protože mám nějaký nápad a chtěl bych to promyslet. Je zajímaví, že mi uvěří všechno, protože žádný nápad nemám. Chtěl jsem být jen chvíli sám a urovnat si myšlenky v hlavě.
V parku je asi největší klid, tak tam hned zamířím. Sem moc lidí ze školy nechodí. Hlavně mezi pauzou. To jsou radši u školy nebo v její blízkosti a dělají kraviny. Neříkám, že mě to taky nebaví, ale zrovna dneska na to nemám náladu.
Vítr mi foukne vlasy do obličeje a já je zlostně odhrnu.Narazím si trochu víc čepici, aby mi netáhlo tak na uši a pak jí uvidím. Sedí na zemi a brečí. Jdu potichu k ní a uvidím na zemi ve sněhu kapičky krve.
,,Katrin, co se ti stalo?" zeptám se opatrně. Nevěřícně se na mě podívá a pak odvrátí zrak. Z nosu jí teče pramínek krve a na tváři má rudý obtisk něčí dlaně.
,,Hej, co se stalo?" zeptám se znova, když mi neodpoví.
,,Já ti ani nevím. Zkus se zeptat Tomáše, ten ti s radostí řekne víc. Musíš mít radost, co? Konečně se ti to povedlo. Gratuluju ti. Všichni mě díky tobě nenávidí. To je to co jsi od začátku chtěl, ne?"
Nevím co na to říct, tak se otočím a jdu pryč.

Před školou jdu k naší partě a všichni se na mě nedočkavě vrhnou, ať jim vyklopím, co jsem vymyslel. Já se jen zlostně kouknu na Tomáše a odvedu ho kousek stranou.
,,Nemyslíš si, že jsi to trochu přehnal?" zeptám se a zabodnu do něj svůj pohled.
,.Nevím o čem to mluvíš," řekne a povytáhne obočí.
,,Dobře víš o čem mluvím. Víš ten park není tak velký..." řeknu a nespouštím z něj oči.
,,Ale no tak, co ti zas napovídala?" zeptá se a směje se.
,,Nic. Jenom tě chci varovat, že tohle už není sranda. Jsem zvědavej, jak chceš vysvětlovat, že má půl ksichtu od krve, když tě napráší. Jsi můj kámoš a nerad bych, abys kvůli takový fifleně měl nějaký průser."
,,Jasně nebo ti jí začíná bejt líto, co? Ale to jsi si měl kamaráde rozmyslet dřív," řekne a vysměje se mi do obličeje.
,,Drž hubu. Nechceš tomu sám věřit, že ne?" řeknu naštvaně. Tohle to už vážně přehnal.
,,Dokaž to," řekne a zadívá se mi hluboko do očí. Jak chce.
,,Fajn. Kdy?" zeptám se, protože nestojím o to, aby se začalo povídat o tom, že mi na ní záléží.
,,Dneska po škole. Je mi jedno, co jí uděláš, ale chci aby jí to bolelo. Pak ti uvěřím," řekne a odejde. Zdá se mi to nebo mě právě kámoš vydírá?

Katrin přijde chvilku před začátkem hodiny. Je na ní vidět že brečela, ale krev ne. Asi se byla umýt.
Když se na mě otočí z druhý strany, všimnu si modřiny, co má u nosu. Koukám na to s vyvalenýma očima a sleduju jí, než si mě všimne. Rychle se otočím a dělám jako by nic. Sakra, co se to se mnou děje.
Přijde za mnou Tomáš a zlehka se usměje a řekne: ,,Tak, co ještě jsi si to nerozmyslel? Podívej se na ní, na chudinku."
,,Zavři už zobák. Ne nerozmyslel a táhni," řeknu nakvašeně a ignoruju jeho obličej, který se mi přímo směje a vyzývá mě, abych něco řekl nebo udělal.

Všichni se po škole vyřítíme rychle ven. Sejdu se s kluky a pak čekáme, až vyjde Katrin. Necháme jí projít a pak jdeme za ní. Jsem celkem nervózní, protože nevím, co jí mám udělat. Nechci znova vidět její obličej plný bolesti. Co to sakra plácám? Nezáleží mi na ní.
Když jsme dost daleko od školy, tak mrknu na Martina s Tomášem a každý jí chytne za jedno rameno a zatáhneme jí do uličky, kam moc lidí nechodí. Kluci jí pustí a stoupneme si kolem ní. Dám ruku v pěst, ale nezvednu jí. Kouknu se na Tomáše a vidím jeho vyzývavý pohled. Už zase. Nadechnu se vrazím jí facku vší silou, až jí shodím na zem.
,,To máš pro příště, abys si pamatovala, že nemáš žalovat," řeknu a pak jí ještě kopnu. Nevím, kam protože jsem se na ní nechtěl ani podívat. Necháme jí tam a jdeme pryč.
,,Fajn kámo, teď už ti věřím, ale pěsti by byly lepší," řekne Tomáš a Martin se zeptá a co jde. Oba najednou řekneme, že o nic. Když nad tím tak přemýšlím pěsti bych použít nedokázal. Přeci jen je to pořád holka a ať je jaká chce, tohle si nezaslouží.
Nevím, kde se to v Tomášovi vzalo a vlastně ani nevím, co se mezi nimi stalo. Celkem by mě to zajímalo, ale to se asi nedozvím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clary-Clair Clary-Clair | Web | 9. března 2015 v 17:58 | Reagovat

Moc se mi tahle kapitola líbila :) Pěkně píšeš :)

2 Anna Anna | Web | 9. března 2015 v 20:43 | Reagovat

Ty to máš tak hezky napsaný ;) Těšim se na další díl :))

3 Nicole Nicole | Web | 9. března 2015 v 21:24 | Reagovat

Moc pěkně, tesim se na pokračování:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama