Povídky na přání: Zde


5. Kapitola - Pomoc!

21. února 2015 v 10:01 | Nancy |  Krvavá pomsta

Vím, že jsem říkala, že napíšu kapitolu od druhé povídky, ale mě tahle poslední dobou baví víc, ale nebojte, k tamté se vrátím. Teď mám ty prázdniny, tak snad nějakou napíšu :)


Ráno, vlastně večer se probudím celá rozlámaná. Spát na tvrdé podleze nebylo nic pohodlného, ale aspoň Nicholas fungoval jako polštář. Ještě spí, tak se opatrně zvednu a jdu se podívat ven. Tma není moc dlouho, protože se ještě neobjevili všechny hvězdy.
Vrátím se do jeskyně a opatrně zatřepu s Nicholasem. Překvapeně se na mě podívá, jako by si nic nepamatoval. Rozšíří se mu zorničky, takže si to pamatuje.
,,Stávej, měli by jsme se dát na cestu," řeknu, ale jen co to udělám, tak zase zavře oči. Ach jo! Nedivím se mu, že nechce vstát, ale tímhle si nepomůže. Zatřepu s ním ještě jednou, ale když se ani na mě nepodívá, tak ho nechám být a jdu ven sehnat si něco k jídlu.
Jak to tak vypadá, dneska se budu muset spokojit jen s borůvkami a kouskem chleba, co mi zbyl.
,,To nebyl sen, co?" ozve se za mnou hlas. Podívám se na něj. Stojí kousek od jeskyně a až teď si všimnu, že má na tvářích proužky zaschlé krve. V jeskyni byla tma, tak jsem si toho nevšimla a úplně jsem zapomněla, že jeho slzy vlastně nejsou slzy, ale krev.
,,Ano je to pravda," řeknu a nedokážu se mu podívat do očí. Vylovím z tašky kousek látky, kterou si vážu rány a začnu mu otírat tváře. Moc to dolu nejde, ale nesmím to namočit.
,,A ty jsi pořád tady," zašeptá nevěřícně a chytí moje ruce do svých dlaní.
,,Proč bych tu neměla být? Slíbila jsem ti to a já své sliby plním."
Opláchnu naše nože, dýky a Nicholasův meč v nedalekém potůčku a pořádně to osuším, aby na tom nebyla ani kapka vody. Vydáme se na cestu, ale ani jeden nevíme kam jít. Nakonec se rozhodneme, že se vrátíme na místo, kde jsme včera zabili Krváky a kde se stal Nicholas Krvákem. Moc se mu tam nechce, ale je to místo, kde jsme sešli z cesty.
Jdeme v tichosti, až tam dorazíme. Po Krvácích tam nezbylo nic, než kaluže zaschlé krve. Jejich těla v slunečním žáru shořela.
Podívám se na Nicholase. Vypadá jako by mi bylo špatně, tak se tu vůbec nezdržujeme a jdeme dál.
Asi za hodinu si všimneme světle v dálce, tak zrychlíme, ale zpomalí nás náhlí dětský řev. Hodíme na sebe rychlý pohled a je mi jasné na co myslí. Ať je to cokoliv, tak to ubližuje dítěti a on to tak nenechá. Nemusím ani přemýšlet a je mi jasné, že je to Krvák.
Rozeběhneme se k místu odkud šel řev a opravdu. Krvák tam chodí dokola okolo malé holčičky, pod kterou se dělá loužička krve. Zděšeně se rozhlížím okolo. Vzpomenu si na sestru, na to jak křičela, uklidňovala mě, jak se ze mě obětovala.
Musím té holčičce pomoc. Rozeběhnu se a vrhnu se bezmyšlenkovitě po Krvákovi. Chvíli je překvapený, ale netrvá moc dlouho a začne se bránit. Holčička začne pištět. Je to to jediné, co slyším, než skončím tváří na zemi, přišláplá těžkou botou. Je po mě.
,,Sakra Nicholasi, kde jsi," zařvu, ale nic se neozývá. Krvák se dá do smíchu a řekne: ,,Vypadá to dneska na větší večeři než jsem čekal."
Začnu sebou škubat, ale on mě drží stále pevněji a tlačí mě k zemi. Tlačí mě čím dál níž a začíná se mi blbě dýchat. Ozve se rupnutí a já zařvu bolestí. Druhou nohou mi šlápl na prsty na ruce a podle toho jak bolí si myslím, že mi tak dva zlomil.
Najednou ho ze mě něco odmrští. Narazí do stromu opodál a chvíli zůstane ležet, než se vzpamatuje. Nicholas se po něm vrhne, ale mě teď zajímá jen ta holčička. Rozhlédnu se okolo, ale nikde jí nevidím.
,,Jsi v pořádku?" ozve se hlas nade mnou. Podívám se na něj. Z pusy mu zase teče pramínek Krve. Musí ze všech Krváků hned pít, když je zabije? Napadne mě, ale pak si uvědomím, že to má jako jídlo a pití. I kdyby ne, tak si stejně nemůže pomoct, i když vydrží bez jídla tři dny.
,,Myslím, že jo," odpovím mu a on se nakloní a chytne mě za ruce. Zařvu bolestí a on mě hned pustí.
,,Co je? Neuděl jsem ti nic, že ne?" zeptá se omluvně.
,,Ne, ty ne. To ten Krvák. Myslím, že mi zlomil prsty," řeknu a on mi pomůže na nohy. Očistím mu rty a bradu, protože mi to jen připomíná čím je.
,,Kde je ta holčička?" zeptám se. Mám o ní strach. Sice jí neznám, ale nechci, aby dopadla jako moje sestra. To si žádné dítě ani dospělí nezaslouží.
,,Neboj se odvedl jsem jí kousek stranou. Nechtěl jsem, aby to viděla."
,,Já jsem tady," ozve se za keřem naproti nám. ,,Vím, že jste říkal, ať se nekoukám, ale nevěřila jsem vám. Jste taky jako on, ale zároveň jiný."
Dojdu ke keři a najdu tak krčící se postavu. Pohladím holčičku po vlasech a řeknu jí: ,,Jemu můžeš věřit. Vypadá jako oni, ale neživí se lidmi."
,,Tak proč měl krev na puse a bradě? A ty jsi taky jako on?" zeptá se a couvá hlouběji do keře.
,,Neboj se. Nejsem jako oni. Jsem člověk jako ty. Koukni se mi na zuby," řeknu a usměju se. Holčička se podívá, ale pořád nevypadá, že by mi důvěřovala.
,,A proč měl on tu krev na puse?" Nenechá se odbýt. Nevím, co mám říct, tak jen mlčím. Nicholas si klekne vedle mě a řekne: ,,Včera mě jeden Krvák kousl, proto jsem jako oni, ale já piju jejich krev, ne lidskou. A můžeš mi věřit, protože mě se to taky nelíbí. Kdyby tady Elizabeth nebyla taková jaká je, tak by mě už zabila nebo bych se zabil sám. Jenže to nemůžu udělat. Jdeme zachránit mojí rodinu," řekne a vypadá to, že se zase rozbrečí. Musí to být hrozné, když se ho všichni bojí.
Holčička se na nás podívá a pak řekne: ,,Dobře, budu vám věřit. Přeci jen jste mě zachránili."
,,Jak pak se jmenuješ?" zeptám se, než jí podám nezraněnou ruku a vytáhnu jí na nohy.
,,Jsem Alice a ty jsi Elizabeth, že ano?" řekne. Kývnu a pak se otočí na Nicholase ,,A ty jsi?"
Usměje se a představí se.
,,Kde bydlíš? Měli by jsme tě tam odvést, aby tě zase nějaký Krvák nepřepadl," zeptám se starostlivě.
,,V té vesnici tamhle. Jak tam jsou vidět ty světla," řekne a vykročí. Jen, co udělá krok vykvikne bolestí. Přiběhnu k ní a podívám se jí na nohu. Tak odtud jí tekla ta krev. Na lítku má hluboký šrám a když jí šáhnu na kotník, tak sebou cukne.
,,Nicholasi, takhle jít nemůže. Ráda bych jí vzala, ale nemůžu jí nést na jedné ruce, tou druhou jí neudržím, abych se nezbláznila bolestí." Alice se začne tvářit vyděšeně, ale to už ji Nicholas zvedl.
Nese jí opatrně v náručí a já se musím zeptat, protože mi to nedá.
,,Co jsi vlastně dělala v tom lese sama, když víš, jak je to nebezpečné?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tina Tina | Web | 21. února 2015 v 17:01 | Reagovat

Ani nevíš. jak moc jsme byla ráda, když jsem viděla, že tu je pokračování :D Zase skvělé pokračování. moc jsme chtěla aby tu holčičku zachránili :D

2 Simix Simix | Web | 21. února 2015 v 18:28 | Reagovat

Nice :)
Zajímavé..
No to by mě zajímalo, co jim ta holička na to odpoví :)
Je to hezký příběh a fajn, že ji zachránili :)

3 Butty Butty | Web | 22. února 2015 v 9:07 | Reagovat

Pěkně píšeš. Zajímavá kapitola. :-)

4 Snapeova Snapeova | Web | 7. března 2015 v 19:04 | Reagovat

Tahle kapitola se mi líbila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama