Povídky na přání: Zde


4. Kapitola - Za všechno může ona (Lukáš)

17. ledna 2015 v 11:50 | Nancy |  Rozdílně stejní
Ahoj, tak tu mám pro vás další kapitolu k příběhu. Mám jí napsanou už dlouho a časově na tom nejsem nejlíp, tak sem hodím aspoň kapitolu, ať tu nejsou články jenom tak krátký :)

Odpolední vyučování jí nechám být. Vypadá to, že si myslí, že jí nechám na pokoji, ale to se plete holčička. Akorát střádám plány, jak jí ublížit. Občas se po ní podívám, abych chytil inspiraci, ale nic mě nenapadá. Když zjistím, že se na mě taky podívá zašklebím se a otočím se.
Když vyjdeme ze školy, tak mě nenapadne nic lepšího, než po ní házet sněhové koule. Já vím, je to dětinský, ale nic jinýho mě nenapadlo a chci jí ublížit aspoň trošku.
Nakonec se rozeběhnu a podrazím jí nohy. Upadne na zem a všichni okolo se začnou smát. Čekal bych, že na mě začne křičet nebo něco takového, ale ona se jen postaví a vyndá si mobil. Sakra, tohle není zábava.
Hrozně by mě zajímalo, co si jde pustit za písničky. Vypadá na křehkou stydlivou holku, ale svým chováním mě překvapuje, takže si nedokážu typnout, co by to mělo být. A proč mě to vůbec zajímá? Stejně to budou jen nějaké holčičí zamilované sračky.
A pak mě to napadlo.
,,Á někdo jde poslouchat bárbínky," řeknu a když mi neodpovídá tak dodám: ,,No tak, Katrin, pochlub se. Copak to posloucháš, za slaďárny. Pro holku jako ty musí být i dechovky tvrdá hudba." No dobře, dechovky nebyly nejlepší příklad, ale nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo.
Podívám se jí do tváře a všimnu si, že jí slzí oči. No tak tohle je teda i na mě moc. To jako bude brečet, jenom kvůli tomuhle?
,,Přece by ses nám tu nerozbrečela?" řeknu a musím se smát. Když se otočí, tak jsem překvapený z jejího pohledu, co po mně hodí. Myslím, že se mi povedlo udělat, to co jsem chtěl.
Začne se smát a naštvaně řekne: ,,Ty namyšlenej debile, jak můžeš vědět, co poslouchám a vůbec, ty svoje bárbínky si můžeš, tak akorát někam strčit. Jo a nemusíš dělat, jediný kdo tu poslouchá dechovky jsi ty."
Musím se usmát. Přece jenom v tý holce něco je a nebude to taková nuda, jak jsem si myslel. Sice mě teda naštvala tím, co o mně řekla, ale za tohle to stálo a teď už se mě holčička nezbaví.
Přidá do kroku a za chvíli zmizí ve vedlejší ulici.
,,Tak to ti to teď pořádně vrátila," řekne Martin, ale mně je to jedno.
,,Drž hubu. Tohle jsem přesně chtěl. Teď už vím, co v ní je a nebude to taková nuda."
,,Co když si naše ufňukaná holčička bude stěžovat?" zeptá se Tomáš a už mě oba začínají vytáčet.
,,Budete dlouho prudit. Kolika holkám jsem tohle dělal? Několika, že jo. Stěžovali si nějaká někdy. Ne. A tahle to určitě taky neudělá. Nevím proč, ale myslím, že se za to stydí a nebude chtít ukázat, jak je slabá a vystrašená. Takže už sklapněte," řeknu a rozloučím se s nimi, protože jdu už na druhou stranu, než oni.
Večer když ležím posteli, tak si vybavím Katrin, jak měla v očích slzy a jak se na mě zle usmála. Nechci na to myslet, ale ta vzpomínka se mi vybavila sama od sebe a nemůžu se jí zbavit. Radši zavřu oči a snažím se spát, i když to moc nejde.
Ráno se mi nechce vstávat. Zamáčknu budík a zavřu na chvíli oči. Najednou vystřelím z postele. Podívám se na budík a ten ukazuje, že za půl hodiny začíná hodina. Ještě, že nejsem holka, protože to bych už vůbec nestíhal, když už mám co dělat teď.
Do školy doběhnu i s kluky, kteří jako dva kreténi na mě čekali, pět minut před zvoněním.
Když vejdu do třídy, první čeho si všimnu je Katrin, která sedí na mém místě. Hned se naštvu, protože mám už tak blbou náladu a když si představím, že jsem zaspal kvůli ní, tak je to ještě horší.
Jdu si k ní stoupnout a čekám, až se na mě podívá. Usměju se, co nejdrzejš umím a řeknu: ,,Sedíš mi na místě, ty káčo."
,,Tak promiň, kdyby jsi přešel dřív, tak bych si sem nesedla. Už jenom proto, že tu sedíš ty," řekne a zní naštvaně. Takže jí to nepřešlo? Nevadí. Stejně jsem taky vytočenej, tak to bude aspoň vzájemný.
,,Ty malá drzá opice, to si...," nestihnu to doříct, protože do třídy vejde učitelka a skočí mi do řeči. To mě ještě víc vytočí.
,,Co se to tam vzadu děje?" řekne a já jí odpovím dřív, než to stihne, ta kačena vedle mě.
,,Paní učitelko, tady Katrin si mi sedla na místo, tak jí jen vysvětluju, že tu sedím já." Podívám se na Katrin a usměju se. Je vidět, že je taky naštvaná, ale nic neříká, jen se na oplátku usměje.
,,Nevím, co řešíš. Pokud vím, sedíš sám, tak si k tobě sedne a hotovo." To snad není možný. Dneska je fakt děsnej den. Že jsem radši nezaspal úplně.
,,Ale paní učitelko..." Zkusím to ještě jednou, ale zase mě to nenechá doříct.
,,Sednout! A žádné ale, nebo mi dáš žákovskou. Už tak tě mám plný zuby a teď si budeš ještě vymýšlet. Máš chodit v čas." Celá nasupená si sedne ke stolu a začne psát do třídnice. Tak fajn, ale tím ublížíte, týhle vedle mě.
,,Já tě tak nenávidím," řeknu a je to pravda. Tahle učitelka mě nemá ráda a teď ještě tohle. K tomu jsem nemohl kvůli ní spát, tak jsem zaspal Nějak si říkám, jestli jsem si sní měl začínat hrát, ale když si vzpomenu, jak se včera nasupeně tvářila a jak mě to bavilo, hned se mi zlepší nálada. ,,Budeš toho ještě litovat," dodám a nepodívám se na ní.
,,Hele, já taky nejsem nadšená, že s tebou musím sedět, tak se můžeme ignorovat, ne?" Co to zas mele? To by si to moc ulehčila holčička a to nedovolím. Chci jí ublížit a po dnešku ještě víc.
,,Tak na to zapomeň, když jsem řek, že si to odskáčeš, ak si to taky odskáčeš." Tentokrát to myslím vážně. Moje hra se změnila v nenávist a vůbec nevím, jak se to stalo. Jenže je mi to jedno.
Celý dějepis se ignorujeme. Ani se na ní nepodívám a když hodina skončí, tak se hned zvednu a jdu na chodbu. Máme tady ještě jednu hodinu a já s ní nehodlám trávit i přestávku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tina Tina | Web | 17. ledna 2015 v 13:23 | Reagovat

Jsem zvědavá, co Lukáš vymyslí :/ Snad to Katrin moc neublíží a popere se s tím :) Skvělá kapitola. Líbí se mi Lukášovy pohledy :D

2 Makkakonka Makkakonka | Web | 17. ledna 2015 v 16:06 | Reagovat

Krásná kapitola :)
Tahle válka mezi Katrin a Lukášem mne zajímá čím dál tím víc.
V jistém slova smyslu mám pocit, že se mi Katrin podobá.
Těším se na pokračování! ;)

3 Simča Simča | Web | 17. ledna 2015 v 16:50 | Reagovat

Úžasná kapitola. Mám ráda kapitoly z jeho pohledu a už se těším na pokračování :)

4 Terry Terry | Web | 17. ledna 2015 v 21:36 | Reagovat

Lukáš se chová jako prvotřídní kretén, fakt že jo -_-
Jinak je to zajímavý, psát kapitoly z obou pohledů, ale moc mě nebaví, že se to pořád opakuje. Sice to jsou jenom dialogy, ale i tak. Lepší by bylo, kdy Katrin vyprávěla jeden časový úsek a Lukáš na ni navázal v dalším. Lukáš se pak k tomu, co se stalo v kapitole Katrin třeba může v myšlenkách vrátit, ale tohle je pro většinu čtenářů jenom zbytečné natahování, protože se všechno dozví už v kapitole Katrin a Lukáš to jenom opakuje se svým vlastním názorem, který je ale jasný už v Katrinině vyprávění. Rozhodně bych neopakovala každou situaci slovo od slova.
Ale ten nápad je super a baví mě vidět jim do hlavy oběma :)

5 Nancy Nancy | Web | 17. ledna 2015 v 22:56 | Reagovat

[4]: No asi máš pravdu. Asi to tak budu už psát, ale některé úseky se mi chtějí v budoucnu psát ze dvou pohledů, tak jsem začala už teď, ale asi trochu přestanu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama