Povídky na přání: Zde


3. kapitola - Nenávidím tě (Katrin)

8. ledna 2015 v 10:01 | Nancy |  Rozdílně stejní
Mám jenom dotaz: Budou vám vadit v povádce sprstá slova? Nemůžu si pomoct, ale na kapitoly s Lukášem se mi hodí .




O odpolední vyučování mi Lukáš nic neřekl, jen po mně vrhal zlé pohledy, tak jsem to brala, jako že už mě nechá být, ale spletla jsem se.
Jen, co vyjdeme ze školy, tak po mě začne házet sněhové koule, i jeho kamarádi. Nevšímám si jich, ale pak mě Lukáš doběhne a podrazí mi nohy. Spadnu na zem a všichni, kdo to viděli se začnou hrozně smát. Zvednu se a vyhrabu z tašky mobil a sluchátka. Nechci je dál poslouchat, tak si chci pustit písničky.
,,Á, někdo jde poslouchat bárbínky," ozve se za mnou, ale já to ignoruju. ,,No tak, Katrin, pochlub se. Copak to posloucháš, za slaďárny. Pro holku jako ty musí být i dechovky tvrdá hudba." Všichni se dají do smíchu a mě začnou téct slzy. Kdyby jenom věděl, co poslouchám, to by si mohl ty jeho dechovky strčit někam.
,,Přece by ses nám tu nerozbrečela?" řekne a směje se. To už je na mě moc. Otočím se a vysměju se mu do tváře: ,,Ty namyšlenej debile, jak můžeš vědět, co poslouchám a vůbec, ty svoje bárbínky si můžeš, tak akorát někam strčit. Jo a nemusíš dělat, jediný kdo tu poslouchá dechovky jsi ty," řeknu mu a divím se sama, co ze mě vylítlo. Tohle jsem nikdy nikomu nedokázala říct. Pustím si svojí oblíbenou písničku Sleepwalking, která mi začne řvát do uší a neslyším, jestli mi odpověděl nebo ne. Pospíchám domů, protože mu chci být co nejdál.

Když vejdu domů, rodiče ještě nejsou doma. Rozeběhnu se do pokoje a padnu na postel. Rozbrečím se a stočím se do klubíčka. Hlavou mi začnou proudit vzpomínky na dnešek a chci je dostat z hlavy. Nechci na to myslet. Jediné, co chci vědět je, proč to Lukáš dělá. Nic jsem mu neudělala, tak proč mě nenechá být. Teda, až na pár vrácených urážek, ale to jsem se jen bránila.
Chvíli ležím, až uslyším, jak dole cvaká zámek. Rychle si usuším oči a vyndám sešit z matiky a začnu dělat úkoly. Potřebuju se nějak zabavit, abych nemusela myslet na to, co se stalo.
,,Ahoj Katrinko, jak jsi se dneska měla a jak se ti líbí ve škole?" zeptá se mě mamka, když vejde do mého pokoje.
,,Skvěle, moc se mi tam líbí," odpovím, ale mamka nepozná, že to byla jen inronie a já jsem ráda. Nechci aby to věděla. Zbytečně by se trápila nebo by dělala rozruch ve škole a já si to chci vyřešit sama.
,,Tak jo broučku, udělej si úkoly pak přijď na večeři," řekne a zavře dveře. Jo jasně.

Večer když usínám, tak si říkám, že to co se dneska stalo je v pohodě. Že se tohle stává často a zítra bude všechno fajn. Tohle nic nebylo, vždycky to může být horší. Třeba, až mě poznají líp, tak toho nechají. Doufám.

Když se ráno vzbudím, tak se mi nechce vůbec z postele. Nakonec se přeci jen donutím, i když to dá dost práce a silné vůle. Obleču se, tentokrát zvolím žlutočernou košili a šedé kalhoty s černými flíčky, co mám hodně ráda. Pod košili dám zase tílko, protože tak je nosím nejraději. Dneska si jí, ale do tři čtvrtě zapnu . Pak už stačí se jen namalovat, vyčistit zuby a nasnídat.
Přes noc zase napadl sníh. Ještě že ty cesty uklidili, protože nemám náladu se bortit do sněhu. Fouká hrozný vítr, tak si dám šálu přes obličej a pospíchám do školy. Před školou skoro nikdo není. Všichni pospíchali dovnitř. Venku stojí jen pár lidí. Na kraji nádvoří stojí tři zachumlané postavy. Sevře se mi žaludek a rychle kolem nich projdu. Podle hlasů poznám, že to nejsou oni.
V šatně je hrozné horko. Všichni se tam cpou a strkají se. Nechtěně narazím do jedné z mích spolužaček, ale nemůžu si vzpomenout, jak se jmenuje.
,,Promiň," špitnu a mám se k odchodu. Jenže mě chytne za rameno a přimáčkne ke skřínce.
,,Hmmm, tak ty jsi ta nová, co?" zeptá se a já na ní vytřeštím oči. Zas tolik spolužáků nemá, aby se nepamatovala jednoho nového člověka.
,,Jo jsem," řeknu, ale trochu se mi třese hlas.
,,Tak si dávej pozor. Nerada bych ti chtěla ubližovat, ale když si nedáš pozor, nic jiného mi nezbude. Jo a ještě něco, příště si dávej pozor, nebo by to mohlo dopadnout jinak," řekne a já vytřeštím oči ještě víc.
,,Fajn, mohla bys mě teď pustit?" řeknu a ona to udělá. Zaleskne se jí v očích a jen je usměje. Až odejde, tak se mi konečně uleví. Bezva, teď už jsem si proti sobě poštvala dalšího. To je celá škola tyranů?

První hodinu máme dějepis. Nevím, kam si mám sednou, ale jak to tak vypadá, nikdo nesedí v poslední lavici, tak si tam rychle sednu. Rozhlédnu se po třídě a zjistím, že Lukáš, Martin ani Tomáš tu ještě nejsou. Nějak mi to nevadí.
Vyndám si sešit, že si budu kreslit. Vůbec mě nenapadá co, tak přemýšlím. Přitom zabloudím pohledem ke dveřím. Á, naše hvězda si uráčila přijít. Bohužel.
Otočím se a dělám, že jsem si ho nevšimla, až do chvíle, kdy si stoupne vedle mě. Zvednu k němu pohled a on se jen drze usměje a řekne: ,,Sedíš mi na místě, ty káčo."
,,Tak promiň, kdyby jsi přešel dřív, tak bych si sem nesedla. Už jenom proto, že tu sedíš ty," řeknu. Jsem na něj naštvaná, tak mi slova lítají , aniž bych se nad tím zamyslela a možná toho budu pak litovat jako včera.
,,Ty malá drzá opice, to si...," nestihl to doříct, protože přišla učitelka.
,,Co se to tam vzadu děje?" řekne a sleduje nás přísným pohledem.
,,Paní učitelko, tady Katrin si mi sedla na místo, tak jí jen vysvětluju, že tu sedím já." Hodí po mě vítězoslavný pohled a já se na oplátku usměju. Nenechám ho, aby si myslel, že vyhrál.
,,Nevím, co řešíš. Pokud vím, sedíš sám, tak si k tobě sedne a hotovo." Ztuhne mi krev v žilách. To mi snad dělá naschvál.
,,Ale paní učitelko..." Zkusí to znova Lukáš, ale ona mu skočí do řeči. Tentokrát jsem na jeho straně.
,,Sednout! A žádné ale, nebo mi dáš žákovskou. Už tak tě mám plný zuby a teď si budeš ještě vymýšlet. Máš chodit v čas." Celá nasupená si sedne ke stolu a začne psát do třídnice.
,,Já tě tak nenávidím," řekne Lukáš a dodá: ,,Budeš toho ještě litovat."
,,Hele, já taky nejsem nadšená, že s tebou musím sedět, tak se můžeme ignorovat, ne?" zkusím navrhnout, i když mi je jasný, že to neprojde.
,,Tak na to zapomeň, když jsem řek, že si to odskáčeš, tak si to taky odskáčeš."
Tak fajn.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 8. ledna 2015 v 10:14 | Reagovat

skvelý diel :) pekný blog

2 Simča Simča | Web | 8. ledna 2015 v 13:46 | Reagovat

Moc povedená kapitolu. Zajímá mě, jak to bude pokračovat :D

3 Makkakonka Makkakonka | Web | 8. ledna 2015 v 17:43 | Reagovat

Nebudou, jestliže budou zapad do věty. Vulgarismi se v každé povídce musejí umět používat tím správným způsobem.
Pěkná kapitola :)
Těším se na pokračování ;)

4 Makkakonka Makkakonka | Web | 8. ledna 2015 v 17:48 | Reagovat

*zapadat

5 Tina Tina | Web | 8. ledna 2015 v 19:35 | Reagovat

Skvělé..vulgarismy vůbec nevadí :D Je to super...už se těším, co bude dál, když teď spolu sedí :D

6 Simix Simix | Web | 9. ledna 2015 v 19:55 | Reagovat

Dnes jdu jen zmínit, že jedu zítra na týden na hory, a že tu asi moc nebudu, uvidím podke wifi :)

7 Clary-Clair Clary-Clair | Web | 10. ledna 2015 v 13:06 | Reagovat

Je to úžasné! Sprostá slova mi nevadí. Někdy tam prostě patří :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama