Povídky na přání: Zde


7. kapitola - No tak dobře!

7. prosince 2014 v 10:01 | Nancy |  Všechno bude jinak
Za korekturu děkuji Slečně Postradatelné



Sednu si na kraj vedle mamky. Lucas sedí naproti mně a vedle něj sedí jeho táta, pak mamka a Tod sedí v čele. Vedle mé mamky sedí táta. Mamka nandá jídlo a všichni se do něj pustíme.Mám takový hlad, že to sním rychle.
U jídla nikdo moc nemluvil, ale když byl dezert, tak se začalo.
,,Lucas mi říkal, že prý má být školní ples. Jdeš tam taky Ronnie?" zeptá se mě jeho mamka.
,,Já...nevím." řeknu.
,,Jak to, že jsi se ani nezmínila Ronnie?" zeptá se mě mamka dotčeně.
,,Říkali nám to dneska a já, no zapomněla jsem ti to říct, ale asi tam nepůjdu." řeknu, když dojím kousek dortíku. Říkat jsem to neměla, protože se do mě všichni dospělí pustí, proč tam nejdu, že přijdu o zábavu a další podobné řeči. Zabořím pohled do svého dortu a po očku kouknu na Lucase. Koukne po mě a uculí se. Oplatím mu to a začnu se cpát dortem. Když toho nechtějí nechat, nakonec řeknu, že tam teda na chvíli půjdu a když mě to tam nebude bavit, tak půjdu domů. Konečně ztichli.
Když bylo po jídle, chvíli ještě poseděli a pak šli domů. Chtělo se mi hrozně spát a byla jsem utahaná, tak jsem si vyčistila zuby a šla si lehnou.

Ráno jsem se probudila ještě dřív, než mi začal pípat budík. Chvíli se válím, ale pak mě to přestane bavit, tak se jdu obléknout, namalovat a chvíli si čtu, než bude čas na snídani. Sednu si k oknu a chvíli si čtu. Po chvíli si všimnu, že na mě Lucas mává. Zamávám mu na oplátku, ale to už na mě mamka volá, jestli jsem vzhůru.
Když je po snídani, tak si jdu vyčistit zuby a dojdu si pro věci do pokoje. Rychle na sebe hodím bundu, čepici, obuju si boty a jdu ven.

Lucas na mě čeká. Popravdě jsem si to myslela. Pozdravíme se a jdeme spolu na autobus. Cesta ubíhá rychleji, když si s ním povídám a smějeme se. Než se naděju, tak stojíme na zastávce a za chvíli přijede autobus. Posadíme se dozadu, kam si moc lidí nesedá.
Chvíli mlčíme a já sleduju, jak rychle ubíhá krajina, kterou projíždíme. Nakonec se mě Lucas zeptá: ,,Co máme vlastně první hodinu?"
,,Děláš si ze mě srandu? Myslela jsem, že už nemusím být tvůj chodící a mluvící rozvrh a ukazovatel, když už máš svůj a školu jsi viděl už včera." řeknu a lehce do něj strčím. Podívá se na mě těma svýma nádhernýma očima a řekne: ,,To bych to nesměl být já, kdo se podívá a hned zapomene."
,,No tak dobře." řeknu, jako že jsem naštvaná a unuděná a pak rychle dodám. "Máme biologii. Stačí?"
,,Ne tak docela. Kde přesně má ta hodina být?" řekne a já už to nevydržím a musím se smát.
,,Dobrovolně se upisuju na tvého školního poskoka." usmějeme se na sebe.
Za chvíli jsme u školy, tak vystoupíme a jdeme na první hodinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tina Tina | Web | 7. prosince 2014 v 10:23 | Reagovat

Další pěkné pokračování...jen si říkám, že by to mohlo být i delší. Strašně rychle mi to vždycky uteče :D

2 Makkakonka Makkakonka | Web | 7. prosince 2014 v 11:51 | Reagovat

Opět pěkný díl :)
Líbí se mi to :)
Těším se na pokračování :)

3 Anna Elizabeth Potter Anna Elizabeth Potter | E-mail | Web | 8. prosince 2014 v 18:31 | Reagovat

Já bych v životě nevyskotačila z postele dřív, než mi odpípá budík :D Já spíš později :D Pěkná kapitola :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama