Povídky na přání: Zde


22. kapitola - Nech mě být

22. prosince 2014 v 10:01 | Nancy |  Všechno bude jinak
Už jenom 2 dny :D




Celá šťastná ráno vstanu a jdu se nasnídat. Dneska se konečně uvidím s Lucasem. Včera jsme se od babičky vrátili až pozdě večer a to už jsem za ním nemohla. Mám radost, ale i z toho, že Carl začal chodit s Camillou. Spolu jim to hrozně sluší.
Celá šťastná vyběhnu ven a když tam uvidím Lucase, tak se k němu rozeběhnu a skočím mu kolem krku. Dlouze mě políbí a pak mě chytí za ruku a jdeme na autobus.
,,Tak co, jak jsi si to užila u babičky ty dohazovačko?" řekne a usměje se. Začnu mu to vyprávět a on se jen směje.
,,Zapomněl jsem ti říct, že dneska jedu k zubaři, tak doufám, že to beze mě vydržíš chvíli sama a musíš mi slíbit, že si dáš pozor."
,,No jo mami. A kdy tam vůbec jdeš?" zeptám se. Jsem ráda, že si o mě dělá starost, ale trochu to přehání.
,,Po obědě a bubu chybět jen na jednu hodinu, pak se zase vrátím.

Celé dopoledne po nás lidi pokukují, ale nikdo nic neříká. Když Lucas odejde, tak jdu do třídy na výtvarnou výchovu. Na tu je naše třída rozdělená a já mám poloviční štěstí, že je Violet v druhé polovině, ale Felix je se mnou. Jenže ten do třídy nepřišel, ale přitom byl ve škole. Najednou mi zapípá mobil. Otevřu ho a uvidím esemesku od Lucase. Co asi potřebuje? Přečtu si jí a nestačím se divit. Je tam napsáno, že se sejdeme v polovině hodiny před holčičími záchody.
V půlce hodiny se přihlásím, jestli můžu jít na záchod a učitelka mě pustí. Jdu tichou chodbou kde není ani živáčka. Před záchody nikoho nevidím, ale za chvíli zahlédnu, jak jsem de Felix. Co ten tady dělá? Rychle jdu do umývárny a doufám, že si mě nevšiml, ale spletla jsem se.
,,Tak co Ronnie, zklamaná, že jsem tu já a ne Lucas?" řekne s usměje se vítězným úsměvem ze kterého je mi špatně.
,,Ty jsi mu sebral mobil, ty parchante?"
,,Neboj, jen jsem si ho vypůjčit. Už ho má zase ve skřínce. Jak pak se asi bude divit, až tě uvidí s monoklem, nebo něčím lepším." řekne a usměje se ještě hůř než před tím.
,,Felixi, nech mě být. Nic jsem ti neudělala." řeknu a snažím se nebrečet.
,,Ale udělala. Stačí že tu jsi. Kvůli tobě mě shodil ten tvůj úžasnej kluk na zem a ušpinil mi kalhoty. Mohl bych pokračovat dál, ale to by bylo na dlouho a já nemám moc času." řekne a jde ke mně blíž. Začnu couvat, ale narazím zády do zdi. Máchne rukou a dá mi facku přes tvář. Byla to taková rána, až spadnu ne zem. Praštím se hlavou o topení a cítím, jak mi po obličeji stéká krev.
,,Tak co, jak se ti to líbí teď." neřeknu mu nic, protože jediné, co můžu dělat je brečet a ani to dělat nechci. Felix nastraží uši a už i já slyším kroky. Zacpe mi pusu a čeká, až nic neuslyší, ale kroky se pořád přibližují, až někdo otevře dveře. Ve dveří stojí Violet a překvapeně na nás kouká.
,,Felixi, co jsi to udělal? Myslela jsem si že jsi normálnější, ale tohle si už přehnal. Ronnie, si v pořádku?" ráda bych jí odpověděla, ale Felix mi pořád drží pusu.
,,Violet opovaž se to někomu říct!" řekne výhružně.
,,To nemyslíš vážně. Už toho mám dost, tvoje kecy a vy..,," ještě to nedořekne a otevře dveře, že odejde. Felix se zvedne a chytne jí za vlasy.
,,Řekl jsem, že to nikomu říkat nebudeš." řekne a hodí jí na zeď. Spadne a zůstane ležet, ale až na rozbitou hlavu se jí nic horšího nestalo.
,To už to nevydržím a začnu na Felixe řvát: ,,Ty jsi opravdu magor, co kdybys jí udělal něco horšího. Ona za nic nemůže. Tak jí nech na pokoji."
,,Ty už taky zavři hubu." řekne a jde ke mně. Začne do mě kopat a já se s bolestí stočím do klubíčka. Podívám se na Violet a vidím jak vstává. Začnu Felixovi nadávat, aby si jí nevšímal. Violet otevře dveře a uteče. Jen doufám, že jde pro pomoct. Felix si ani nevšiml, že Violet zmizela. Chytil mě za límec u trička a zvedl mě ze země. Cítila jsem jak mi z nosu a ze rtů teče krev. Nechtěla jsem vědět, co mi udělá teď, tak jsem zavřela oči. Vrazil mi ještě jednu facku a pak mě pustil. Otevřel dveře a šel pryč. Zaslechnu řev na chodbě, ale bolí mě hrozně hlava a točí se mi, že nemůžu ani vstát. Opřu se zády o zeď. Slyším nějaké hlasy, ale všechno se mi slévá dohromady.
Najednou se se rozrazí dveře a v nich se objeví učitelka a když mě uvidí začne na někoho křičet. Nevím, co říká, protože jí nechci poslouchat. Nejlíp by udělala, kdyby byla ticho, protože se mi jinak rozskočí hlava.
,,Ronnie, slyšíš mě?" zeptá se mě učitelka. Podívám se na ní a odpovím ví že jo. Pak se mě ptá co se stalo a řekne mi, že za chvíli přijede doktor, ale mně se začínají zavírat oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anna Elizabeth Potter Anna Elizabeth Potter | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 10:33 | Reagovat

Nutně potřebuju další kapitolu! Mám absťák honem! :D Dost povedená kapitola! Čekala jsem, že se Violet přidá :D (jen doufám, že nemá nic společného s mojí Violet!) Felix je hajzl! Nesnáším ho -_-

2 Tina Tina | Web | 22. prosince 2014 v 11:22 | Reagovat

Děláš si sakra srandu! Tohle bylo, já nemám slov....chci Felixe pořádně a to fakt pořádně zmlátit. To snad není možný..chudák Ronnie, doufám, že bude v pořádku a Lucas Felixe zmlátí za to co udělal.......Jsem strašně (příšerně) napnutá na pokračování.....jsem ráda, že Violet se konečně aspoň trochu sebrala a něco udělala....já fakt nevím, co napsat dál, ale tohle bylo nervydrásající :D

3 Nancy Nancy | Web | 22. prosince 2014 v 12:34 | Reagovat

[1]: Neboj nemá, ale když jsem to začala psát, tak jsem tvojí povídku ještě nečetla, ale tak snad ti to nevadí :)

4 Makkakonka Makkakonka | 22. prosince 2014 v 14:14 | Reagovat

To bych od Violet nečekala..
Úžasná kapitola! Já nebudu zítra moct dospat, jak budu nedočkavá! :D
Moc se těším!!

5 nikisek001 nikisek001 | Web | 22. prosince 2014 v 15:46 | Reagovat

Přijde mi to jako jinej příběh, ale co.. pěkná kapitola :D Ale moc se mi to sem nehodí :D
nicméně... zabít toho parchanta!!!!!!!
Chci vědět, jak to dopadne! :D a jo! už pozítří Vánoce! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama