Povídky na přání: Zde


21. kapitola - Dohazovačka

21. prosince 2014 v 10:01 | Nancy |  Všechno bude jinak
Já se tak těším! :) Taky se už nemůžete dočkat? :)



,,Počkej, tobě se líbí Camilla?" řeknu a nemůžu si pomoct, ale musím se smát. Camilla je moje sestřenice a je o rok mladší než já. Od Carla bych nikdy nečekala, že by se mu líbila o tolik mladší holka. Jasně jsou to jen dva roky, ale na něj to byl dost velký rozdíl.
,,Jo líbí, ale neříkej jí to prosím." řekne a v tom někdo zaklepe na dveře. My o vlku a vlk na humny. Dveře otevře Camilla a spustí: ,,Ronnie, hledá tě..." ale zarazí se když uvidí Carla, ale pak to dořekne. ,,mamka a říkala, že by jsi si měla jít zavolat, než bude tma."

,,Díky Camill. Mamka si myslí, že na to zapomenu, ale to se trochu plete." řeknu s úsměvem.
,,Ronnie, ty budeš volat tomu klukovi, že jo?" zeptá se mě Camilla a trochu stydlivě se podívá po Carlovi.
,,To už to ví taky všichni?" řeknu trochu nasupeně. Ta mamka musí všechno vykecat. Podívám se na ty dva a řeknu ,,Nechcete se jít taky projít?" Camilla řekla že jo a vyběhla z pokoje, že se jde obléct.
,,Proč to děláš?" zeptá se mě překvapeně Carl.
,,Protože vím, že jí máš rád a taky mě to baví." řeknu se smíchem a zvednu se ,,Jdeš teda taky?" Beze slova se zvedne a jde se mnou dolů. Mamce řeknu, že se jdeme projít a že rovnou zavolám Lucasovi. U babičky není signál a musíme chodit na jedno určité místo, kde je a to místo je trochu dál od babičky. No jo, babička ho nepotřebuje, když na pevnou linku, co jim funguje.
Jdeme všichni v tichosti. Jdu první a za mnou jde Carl a Camilla, ani jeden z nic nemluví, až ke mně Camilla dojde a chytí mě za rukáv.
,,Ronnie, jak vůbec vypadá ten tvůj kluk? A jak se jmenuje a jak se chová a co ti dal k Vánocům?" řekne Camilla a já se trochu začervenám, protože o tom nerada mluvím.
,,Camill, já o tom nerada mluvím." řeknu a otočím se na Carla, který jde za námi a teď pozorně poslouchá.
,,Ronnie, prosím, mě to baví poslouchat." prosí dál Camilla. Ach jo, když si ona něco usmyslí, tak nepřestane dokud nedostane co chce. Jenom přece se k sobě s Carlem hodí. Začnu jí vyprávět jak jsme se potkali a co se stalo, ale vynechávám některé části.


,,Ty jo, ten Lucas musí být super." řekne nakonec Camilla.
,,To taky je." řeknu a zavřu na chvíli oči. Představím si jeho modré oči, nádherný úsměv a nemůžu se dočkat až se uvidíme. Konečně dojdeme na kopeček, kde mám signál a s úsměvem vytočím Lucasovo číslo. Za chvíli se ozve Lucasův veselý hlas.
,,Ahoj Ronnie, šťastný nový rok."
,,Ahoj tobě taky."
,,Tak jak se máš u babičky, když je u vás tolik lidí?"
,,Ale jde to. Bohužel ti víc informací nemůžu podat, protože je se mnou kamarád a sestřenka a slíbila jsem tomu klukovi, že to nikomu neřeknu." řeknu a zasměju se.
,,Ale ale, tak z tebe se stala poradkyně jo?"
,,No to víš. Asi si myslí, že jsem všeználek." Chvíli si ještě povídáme, ale pak se začne stmívat a my by jsme se měli vrátit.
,,Lucasi, promiň, ale začíná být už tma a my se musíme vrátit, než bude úplná, protože tu v okolí nejsou žádné lampy."
,,Tak se měj moc hezky."
,,Ahoj a posílám ti pusu."
,,Já tobě taky. Mám tě rád Ronnie."
,,Já tebe taky." řeknu a zavěsím. Rozhlédnu se kolem, kde jsou ty dva a nemůžu je nikde najít. Najednou mi někdo zakryje oči a někdo další mě začne lechtat.
,,Vzdávám se." začnu křičet se smíchem. Ještě toho chvíli nenechají a pak nakonec přestanou. ,,Proč jste mi to udělali? Myslela jsem, že už nejste děti?" U poslední věty se podívám na Carla. Ten jen pokrčí rameny a pomůže mi na nohy.

O půlnoci jdeme zapálit ohňostroj. Lili jsem vzala na vodítko, protože se bojím, aby nezačala mezi rachejtlemi běhat. Se všemi si popřejeme krásný rok, a jdeme zase dovnitř. Jsem už celkem unavená, tak si jdu zalést do pokoje. Za chvíli uslyším klepání na dveře.
,,Dále." řeknu, ale to už Camilla otevírá dveře.
,,Můžu s tebou mluvit?"
,,Jasně, co potřebuješ?" řeknu. Chvíli mlčí a pak spustí.
,,Nezná se ti, že se Carl nějak změnil?"
,,Zdá a je to hlavně kvůli tobě." řeknu, protože on by to sám neudělal. Nemám ho sice moc ráda, ale je mi ho líto a je vidět, že se změnil.
,,Kvůli mě? To jako že se mu líbím?" zeptá se mě trochu nedočkavě.
,,Jo líbíš se mu, ale bojí se ti to říct."
,,Ronnie díky, že jsi mi to řekla, protože on se mi taky líbí a bojím se mu to říct, ale teď už to půjde samo. Ještě jednou díky." řekne celá rozzářená a běží pryč.
Tak a je ze mě dohazovačka. Kdo by si to kdy pomyslel?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tina Tina | Web | 21. prosince 2014 v 11:48 | Reagovat

Tak to byla skvělá kapča....bylo to trošku něco jiného, spíš taková odchylka s příběhem Camilly a Carla, ale bylo to skvělý. Ronnie se ukázala jako fajn dohazovačka :D

2 Makkakonka Makkakonka | Web | 21. prosince 2014 v 12:48 | Reagovat

Krásná kapitolka :)
Já už se nemůžu dočkat další ;)

3 Aires Aires | Web | 21. prosince 2014 v 15:57 | Reagovat

Moc povedená kapitolka, doufám, že brzy bude další :)

4 Anna Elizabeth Potter Anna Elizabeth Potter | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 10:27 | Reagovat

Pěkná kapitola, ale zdálo se mi že ten poslední rozhovor byl strašně krátký...možná bych ho prodloužila :) Jinak super kapitola :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama