Povídky na přání: Zde


20. kapitola - Carl

20. prosince 2014 v 10:01 | Nancy |  Všechno bude jinak
Už jenom 4 dny! :D

Včerejšek jsme si s Lucasem užili. Z dárku měl radost a já jsem ráda, že jsem se mu trefila do vkusu na parfémy. Je mi tak líto, že se uvidíme, až po prázdninách. S rodiči jedeme k babičce a budeme tam až do konce prázdnin. Sice se na babičku a dědu těším, ale je mi líto, že Lucase, tak dlouho neuvidím.
Začnu si balit věci, až mi pohled zůstane na stole, kde jsem si nechala naší společnou fotku z plesu. Vezmu jí do ruky a prohlížím si jí. Přijde mi to jako věčnost, co byl ples. Opatrně jí dám mezi ostatní věci k babičce a zapnu zip u tašky. Za chvíli máme jet a já se chci ještě s Lucasem rozloučit. Vyběhnu ven a čekám na něj, jak jsme se domluvili. Za chvíli přijde a usměje se, když mě uvidí. Rozeběhnu se k němu, div mu neskočím kolem krku. Chytí mě a políbí mě, pak jdeme dozadu na zahradu, kde nás přivítá Lili a chvíli si s ní hrajeme.
,,Bude se mi po tobě hrozně stýskat." řeknu, když si sedneme na lavičku, která je hrozně namrzlá, ale nějak nám to nevadí.
,,Mně po tobě taky, ale není to zas tak na dlouho. Než se naděješ, tak budeš zpátky." řekne a dá mi pusu do vlasů.
,,Já vím, jen mám trochu strach, kvůli Violet a Felixovi. Nikdy nevíš, co jim přelétne přes nos." řeknu trochu vystrašeně, protože to je pravda. Bála jsem se hlavně kvůli Violet. Ona nezapomene na to, že jsem jí v tom obchodě řekla že je namyšlená blbka.
,,Neboj se, budu tam s tebou a to si nic nedovolí." řekne aby mě uklidnil.
,,Hele Lucasi, já vím, že tam budeš taky, ale nemůžeš na každém kroku chodit se mnou. A teď už to nebudeme řešit, protože je to až za pár dní a do té doby se může spousta věcí změnit." řeknu, protože se nechci zrovna teď bavit o škole. Lucas nic neříká, tak jsem taky ticho a opřu se o něj zády a užívám si naší poslední společné chvíle před prázdninami. Za chvíli mě volá mamka, že za pět minut odjíždíme, tak ať si pospíším.
,,Tak Ahoj po prázdninách." řeknu Lucasovi, když se postavím. Lucas se taky zvedne a chytí mě za ruku.
,,Snad jsi si nemyslela, že tě nechám, jen tak odejít." Usměje se a políbí mě. Pak už jdeme domů a hlavně teda potřebuju domů já, protože mám mokré kalhoty, jak jsme seděli na lavičce a hráli si s Lili. Rychle se převleču, vezmu tašku a naposled se podívám na sousední barák. V okně si všimnu Lucase, tak k němu jdu a ještě mu zamávám, pošlu pusu a pak už s rodiči jedeme k babičce.

U babičky je vždycky veselo. Nejvíc se těším vždycky na silvestra, protože to se tam sleze půlka rodiny a její nejbližší přátele. Jsem sice nerada ve velké skupině lidí, ale aspoň je všechny zase uvidím a taky když je jich tam tolik, tak si ani nikdo nevšimne, když na chvíli zmizím.
,,Čau Ronnie, co tady děláš?"
,,Ahoj Carle. Pokud jsi si nevšiml, tak si čtu, a teď můžeš zase jít." Carla nemám zrovna moc ráda. Je to syn tátova nejlepšího kamaráda, ale už se spolu tolik nevídáme a vůbec mi to nevadí, protože Carl je hrozně namyšlenej frajírek a je o rok starší než já. Nemůžu říct, ale že by byl oškliví, to zase ne. Byl to vlastně první kluk, co se mi líbil, ale nikdy bych s ním nechodila a ani jsem ho nikdy nepovažovala za kamaráda.
,,No tak Ronnie, přece bys nevyhodila svého kamaráda, když jsme se tak dlouho neviděli." řekne podlézavým a pro mě slizkým hlasem.
,,Carle jestli jsi si nevšiml, tak si čtu, tak můžeš prosím vypadnout." řeknu už naštvaně.
,,Ronnie, nebuď na mě zlá, chci si jen popovídat." řekne a tentokrát ta druhá poloviny věty zněla normálně.
,,Ach jo, tak co potřebuješ." řeknu, protože mi je jasný, že se ho jinak nezbavím.
,,Slyšel jsem tvojí mamku říkat mé, že jsi si prý našla kluka."
,,No a?" Kam tím sakra směřuje?
,,No víš, ono je to složitý...Co si o mně jako holka myslíš?"
,,Carle, co to sakra meleš za nesmysly?"
,,Prosím, řekni mi to."
,,Dobře, ale nebuď naštvanej." zakroutí hlavou a já teda spustím. ,,Takže chováš se jako namyšlenej frajírek, co si o sobě myslí, že je nejlepší na světě a to se mně jako holce teda nelíbí."
,,Aha, tak dík." řekne a začne se zvedat, že odejde.
,,Carle sedni si a řekni proč se na to ptáš?" Sedl si zpátky a jeho blonďaté vlasy mu spadli do očí.
,,Víš Ronnie, hrozně se mi líbí jedna holka, ale vůbec si mě nevšímá. Je to první holka o kterou vážně stojím, ale nevím, jak jí to mám říct a teď už jí to asi říkat ani nebudu." řekne se slzami v očích.
,,Carle, já tě nepoznávám, co se s tebou stalo? Takovýhle jsi nikdy nebyl." řeknu a povzbudivě se na něj usměju.
,,Za to může ona." řekne a trochu se usměje.
,,A smím se zeptat, kdo má být ona?"

,,Camilla."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Makkakonka Makkakonka | 20. prosince 2014 v 18:25 | Reagovat

Krásná kapitola :)
Těším se na další :) zítřejší ;)

2 Tina Tina | Web | 20. prosince 2014 v 18:59 | Reagovat

Tak, jo...super kapitola a nevím, jestli teď nebudu vypadat, jako blbec, ale kdo je Camilla? Nepamatuju si, že by se dřív někde objevila....

3 Anna Elizabeth Potter Anna Elizabeth Potter | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 10:22 | Reagovat

Už jsem se bála že řekne Ronnie....ale dobrá kapitola, mám těch trochu resty tak musím dohánět :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama