Povídky na přání: Zde


Lixie-13. kapitola

12. listopadu 2014 v 14:00 | Nancy |  Lixie
Ahoj, dneska tu mám pro vás další kapitolu Lixie, tak snad se vám bude líbit :)



Domluvíme se rychle s Billem, co a jak uděláme. Mezitím, co vymýšlíme náš plán, tak si balím věci o který nechci přijít. Moje taška sice zůstala, ještě v laboratořích, ale nemám tam všechno, co bych si chtěla nechat.
Když už mám zabaleno a máme všechno vymyšlené, tak jdeme s Billem do laboratoří. Vezme mi tašku a chytí mě za ruku. Je to zvláštní, někoho takhle držet. Nikdy jsem to nedělala, co si pamatuju. Četla jsem, že dříve takhle za ruku chodili i děti se svými rodiči. U nás tak chodí, jen když jsou hodně malé, pak se to bere jako ostuda. I teď na nás lidé okolo koukají, jako na blázny.
,,Proč na nás všichni, tak civí?" pošeptá Bill. Pousměju se a řeknu mu proč. Jeho výraz ve tváři mi napoví, že je hodně překvapený. Začnu se smát a on se taky uměje, ale je vidět, že ten úsměv vynutí.
,,Řeknu ti, že se mi to tu už nelíbí, tak jako ze začátku. Kvůli těmhle nesmyslům se musí zapomínat na lidské city." řekne po chvíli zamyšleně.
,,Asi máš pravdu, ale takhle to tu chodí a po návštěvě u vás, se mi to taky nelíbí. Jste na sebe všichni milí a usmíváte se. Až na vyjímky, ale i tak. Tady se usměješ na cizího člověka a ten ti div nevynadá, co si to dovoluješ. Malé děti si často tady dělají srandu z lidí, protože je to jedna z mála zábav, co se tu dějí. Nevíš ani jaké tresty za to mají, ale dělají to pořád. Jim za to ta zábava stojí i když pak dostanou trest. Vím o tom svoje." řeknu a začnu vzpomínat.
,,Copak jsi provedla?" zeptá se a je vidět, že ho to opravdu zajímá.
,,Ale, jedné paní, co měla uvázaného psa venku, tak jsem jí ho trošku opuntíkovala, ale on se nechal. Takhle se ti to zdá, že to nic není, ale já musela týden drhnout podlahy. A když to děláš mezi boháči, kteří do tebe schválně strkají a šlapou ti na ruce a tak, tak to není zrovna nejlepší."
,,Lixie, to jsem vážně nevěděl a popravdě jsem to ani nečekal." řekne a pustí mi ruku. Je mi to trochu líto, ale pak mě chytne kolem pasu a usměje se. Zastaví se a nakloní se ke mně a pošeptá ,,Je mi jedno, jak na nás budou koukat všichni teď." Když to dořekne tak mě políbí. V tu chvíli je mi to taky jedno, ale když přestaneme, tak ho chytnu za ruku a běžíme spolu do laboratoří.

Když konečně doběhneme do laboratoří, tak bylo všechno připravené na to, aby poslali Billa zpátky. Informovali tetu a tom, že přistane u ní v bytě, tak aby se nelekla.
,,Lixie, na co sem táhnete tu tašku?" zeptá se pan Lifo. Nechápavě se na tašku kouká a já se musím snažit zadržet smích, abych se nezačala smát tomu, co právě jdu udělat.
,,To je jen pár věcí, co jsem našla doma a mohly by se vám hodit." řeknu a dodám ,,Kde je moje taška, co jsem tu nechala."
,,Je tamhle v rohu." odpoví pan Lifo. Dojdu si pro ní a stoupnu si vedle té druhé. Pan Lifo mezitím připravuje všechno co je potřeba na cestu časem.
Stoupnu si blízku Billa a čekám. Podívám se na něj a on se povzbudivě usměje.
,,Tak dobře, už je všechno připravené. Za minutu jsi pryč." řekne pan Lifo. Pustím tašky na zem a chytnu je za přezky, protože jsou moc těžké a takhle rychle bych nestačila doběhnout. Schválně jsme si stoupli s Billem blízko sebe.
Pomalu si pro sebe odpočítávám a když zbývá jen 5 sekund, tak se s Billem proti sobě rozběhneme. On mě chytí kolem pasu a než se naděju, tak se mi začne mlžit před očima a točit se mi hlava. Když to všechno přestane, tak jediné co slyším je ,,Co se sakra stalo a proč tu jsi taky Lixie?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Makkakonka Makkakonka | 12. listopadu 2014 v 14:12 | Reagovat

Pěkná kapitolka :)

2 Tina Tina | Web | 12. listopadu 2014 v 16:45 | Reagovat

Jupí.....další skvělá kapitolka, děkuju :D Moc se mi líbila a pěkně se četla...takováhle budoucnost by se mi nelíbila :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama