Povídky na přání: Zde


I live my life 1.kapitola

20. ledna 2014 v 17:48 |  I live my life
Ahoj,
Takže tu mám pro vás první kapitolu ,,I live my life" snad se vám bude líbit. A jestli si ji přečtete prosím napište do komentářů co si o ní myslíte. Jinak já osobně mám na ní názor: Další můj trapný a nepovedený příběh.
Jinak první kapiola je spíš popis hlavní hrdinky atd.
Zase to bude v první osobě. Vážně mě tak baví psát.
Asi je trochu krátký, ale nemám moc času.


Ahoj jmenuji se Linda a je mi 14 let. Chodím do 8 třídy ve škole. Ve škole nemám moc kamarádů. Jsem totiž hodně stydlivá a nerada se seznamuji. Jinak jsem taky neprůbojná a nerada na sebe upozorňuji. Taky se docela dobře učím takže další věc proč se se mnou lidi moc nebaví. Podle mě si myslí že jsem divná, nudná a já nevím co ještě, ale kvůli té mé stydlivosti a mé povaze mě prostě neznají tak dobře. Ah jo proč já jsem taková.


Mám staršího bráchu a mladší sestru. Brácha se jmenuje Lukáš a je mu 16 a ségra Natálka a tý je 5. Mamka s tátou jsou v pohodě i když mi někdy taky lezou na nervy. Vždycky jsem si přála svůj pokoj a to se mi splnilo. Když jsme se stěhovali do nového domu, tak ho rodiče vybírali, aby jsme měli každý svůj pokoj.
Co bych vám o sobě ještě řekla? No asi že mám ráda zvířátka. Hlavně králíčky a myšičky. Doma žádné zvířátko nemám. Rodiče mi ho nechtějí dovolit. Moje oblíbená barva je modrá.
Jé a vy ani nevíte jak vypadám. Jsem hnědovlasá a mám modré oči.Ty se mi asi jediné na sobě líbí. Jsem jedna z nejvyšších ve třídě. Nejsem zrovna hubená jako chrt, ale silnější taky nejsem. Jsem tak normálně jako většina holek.
No to je asi vše a zbytek se dozvíte jindy jestli nějaký zbytek je.

Né, to už je zase ráno a pondělí. Musím zase do školy. To bude zase otrava. Kéž bych ještě mohla zůstat v posteli.
,, Lindo vstávat už je ráno."
,, Jé ahoj mami. Už vstávám."
,, Ach jo mě se nechce." říkám si a lezu s postele.
Rychle se obleču umyji a namaluji. Vezmu si tašku a běžím dolů po schodech na snídani.
,,Dobré ráno všichni." pozdravila jsem sourozence a rodiče, kteří byli vzhůru dřív než já.
,, Dobré." pozdravili mě.
Najedla jsem se a šla jsem do školy. Brácha chodí pozdějš, prý to stíhá, ale já mám radši když du trochu dřív. Ségra chodí do školky a tu ráno odvede mamka když de do práce. Konečně jsem u školy.

,, Hele srabík. Dneska je pruhovaný jako zebra že ty jsi se válel na přechodu."
To zase dva kluci od nás ze třídy nádavají tomu novému klukovi, který se k nám nastěhoval před týdnem. Každý sám by si na něj nedovolil, ale dva na jednoho to teda jo. Nechápu jak někomu může dělat radost někoho trápit. Už jsem se na to nemohla koukat.
,,Sami jste sraby a vypadněte." zařvala jsem na ně.
Sice utekli hrdinové (holky se bojí), ale neodpustili si poznámku.
,,Zebra má novou holku. Zebra má holku." a utíkali pryč.
,,Jsi v pohodě." zeptala jsem se Dana. Tak se jmenuje ten nový kluk.
,, Jo jsem. Díky, ale příště mě nech na pokoji. Nechci se strapňovat ještě víc tím že mě brání holka" řekl a otočil se. Zůstala jsem stát a koukala na něj.
Nechápu jak to někdo dokáže říct, sice je to asi pro kluka trapný, ale aspoň ho nechali na pokoji.

Nechala jsem to být a šla do třídy. Když začala hodina učitel něco vyprávěl. Vůbec jsem ho neposlouchala. Myslela jsem na dnešní ráno. Jenže on mě vyvolal. Nevěděla jsem co říct............
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anna Elizabeth Potter Anna Elizabeth Potter | E-mail | Web | 8. února 2014 v 15:05 | Reagovat

Neříkám, že je to hrozné, ale není to ani extra dobré. Do dalších kapitol bych tam dala víc děje. Víc se rozepsat, zapracovat na zápletce a s příběhem si pohrát, psát ho s emocemi, dát do příběhu kus sebe. Ale rozhodně jsi na dobré cestě! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama