Povídky na přání: Zde


Lavička

1. listopadu 2013 v 13:00 |  Jednorázové
Lavička

Sedím na lavičce a myslím na toho nového kluka ve škole jmenuje se Martin. Přišel mi zajímavý, ale zároveň taky zvláštní. S nikým se nebavil a tak, ale co musím přiznat tak se mi líbí. Sice já z nikým nechci chodit, protože by mě celá třída otravovala a smála by se mi a co teprve rodiče, ale je vážně pěkný. No jo, ale vždyť ho ani neznám. Zabořím se do knížky a čtu si. Začíná být tma, ale mám na knížce baterku tak je mi to jedno.


Najednou slyším hlas ,, Je tu volno" řekl někdo. Podle toho hlasu to byl kluk. Odpovím ,, Ano." On si sedl. Pohlédnu na něho přes knížku o on to je Martin. Zase se zabořím do knížky, ale nečtu jen ho po tajmu pozoruji. ,,Co čteš" zeptal se a při tom na mě ani nepohlédl. ,,Ále jednu knížku o upírech" řeknu a dělám že čtu. Najednou se zeptá ,, Připadámi že jsem tě už někdy vyděl. Neznáme se náhodou. Jinak já jsem Martin" řekl aniž by se na mě podíval. Od povím mu ,,Já vím jak se jmenuješ, jsme přece spolužáci. Já jsem Lucka" usmívám se na něj. To už se na mě podíval. Pohlédla jsem do jeho očí a připadalo mi že se vznáším. ,,Promiň. Nepoznal jsem tě. Jenom přece je tma a k tomu do školy nechodím moc dlouho. ,,To je v pohodě."řeknu a dělám že čtu protože se začínám červenat. Pak si povídáme a já zjišťuju že je Martin fajn.
Najednou se otočí k mobilu a přečte si SMS a zatváří se jako by vyděl minozemšťana a najednou se rozbrečečí.To bylo poprvé co jsem viděla nějakého kluka brečet. Pochopila jsem proč byl ve škole tak zamlklí a hned jsem se ho zeptala ,,Co se stalo. Jsi v pohodě"
,,To nic nebudu tě otravovat" řekl a koukal furt do mobilu jako na svatou bránu. ,,Hele mě to nevadí klidně mi to řekni. Ráda ti pomůžu" řekla jsem. ,,No tak dobře. Než jsme se stěhovali...no asi měsíc před, jsem si našel holku.No a když jsme se stěhovali řekla mi že mě pořád miluje a že mě nikdy nechce o pustit. Slíbili jsme si že se budeme navštěvovat a psát si. Dneska mi však ve škole přišla SMS od kamaráda že vyděl Šárku s jiným klukem..... a že se drželi za ruce, proto jsem byl tak ...no víš tichý a prostě divný. No a teď mi poslala SMS, že si našla někoho jiného a lepšího a že se se mnou rozchází." řekl a sklonil hlavu. ,,Vůbec nebuď smutný, jsi ten nejlepší a nejhezčí kluk, kterého jsem kdy potkala." řekla jsem a v tu chvíli jsem si přála abych to neřekla.
Martin se na mě ani nepodíval a tak jsem pochopila, že dělá že to neslyšel. Vzala jsem ho za ruku a řekla ,,Nebuď smutný ta holka si tě nezaslouží." Vtom mě také chytil za ruku a řekl ,,Jsi fajn holka a moc se mi líbíš. "Jen co to řekl tak mě objal a já jeho taky. Pak mě políbil. Cítila jsem se jako v nebi.
Od té doby se často scházíme na této lavičce a říkáme jí ,,Zamilovaná lavička"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs.Belli Mrs.Belli | Web | 17. listopadu 2013 v 21:19 | Reagovat

Tak to bych taky chtěla zažít.Znám taky jednoho Martina,je to deváťák,a je přesně stejnej jako tenhleten :D

2 Nancy Nancy | Web | 18. listopadu 2013 v 15:41 | Reagovat

[1]: To je náhoda :D

3 Anna Elizabeth Potter Anna Elizabeth Potter | E-mail | Web | 2. ledna 2014 v 16:02 | Reagovat

Já mám taky spolužáka, který je zamlklý a jmenuje se Martin :D :D
Jinak pěkný, ale trošku uspěchaný víc bych to rozepsala ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama